Back G.I. Bill of Rights Catalan G. I. Bill German G.I. Bill English G.I. Bill of Rights Esperanto G.I. Bill Spanish G.I. Bill French G.I. Bill Italian 1944年復員兵援護法 Japanese G.I. Bill of Rights Dutch G.I. Bill Russian
Zákon o znovuzačlenění vojáků do pracovního a civilního života (Servicemen's Readjustment Act) z roku 1944, běžně známý jako G.I. Bill, byl americký zákon, který poskytoval řadu výhod některým veteránům druhé světové války (běžně označovaným jako G.I.s). Původní platnost zákona G.I. Bill skončila v roce 1956, ale termín "G.I. Bill" se stále používá pro označení programů vytvořených na pomoc některým americkým vojenským veteránům.
Byl z velké části navržen a schválen Kongresem v roce 1944 v rámci úsilí obou politických stran, které vedla Americká legie, jež chtěla odměnit prakticky všechny válečné veterány. Od první světové války stála Legie v čele lobbingu v Kongresu za velkorysé výhody pro válečné veterány.[1] Prezident Franklin Delano Roosevelt naopak chtěl mnohem menší program zaměřený na chudé lidi bez ohledu na vojenskou službu.[2] Konečný návrh zákona zajistil okamžité finanční odměny prakticky všem veteránům druhé světové války, čímž se vyhnul velmi spornému odloženému vyplácení životních pojistek veteránům první světové války, které způsobilo politické nepokoje ve 20. a 30. letech 20. století.[3] Mezi výhody patřily levné hypotéky, nízkoúročené půjčky na zahájení podnikatelské nebo zemědělské činnosti, roční podpora v nezaměstnanosti a účelově vázané platby školného a životních nákladů na studium na střední, vysoké nebo odborné škole. Tyto dávky byly k dispozici všem veteránům, kteří byli ve válečných letech v aktivní službě po dobu nejméně 90 dnů a nebyli propuštěni pro ztrátu cti.[4]
Do roku 1956 využilo 7,8 milionu veteránů vzdělávací benefity G.I. Bill, z toho asi 2,2 milionu na vysoké školy a dalších 5,6 milionu na nějaký druh vzdělávacího programu.[5] Historici a ekonomové hodnotí G.I. Bill jako významný politický a ekonomický úspěch – zejména v kontrastu se zacházením s veterány první světové války – a jako významný příspěvek k zásobám lidského kapitálu v USA, který podpořil dlouhodobý hospodářský růst.[6][7][8]
G.I. Bill byl však kritizován za to, že část prostředků směřovala do výdělečných vzdělávacích institucí. Byl navíc rasově diskriminační, protože byl přizpůsoben zákonům Jima Crowa. Kvůli diskriminaci ze strany místních a státních samospráv i soukromých subjektů v oblasti bydlení a vzdělávání nepřinesl G.I. Bill takový prospěch Afroameričanům, jaký přinesl bílým Američanům. Historik Ira Katznelson z Kolumbijské univerzity popsal zákon jako pozitivní diskriminaci pro bílé.[9] G.I. Bill byl kritizován za zvyšování rasových majetkových rozdílů.[10]
Zákon o podpoře vzdělávání veteránů po 11. září z roku 2008 dále rozšířil výhody a poskytl veteránům finanční prostředky na plné pokrytí nákladů na jakoukoli veřejnou vysokou školu v jejich státě. Zákon G.I. Bill byl rovněž upraven přijetím zákona Forever GI Bill v roce 2017.
- ↑ Glenn C. Altschuler and Stuart M. Blumin, The GI Bill: A New Deal for Veterans (2009), pp. 54-57
- ↑ Suzanne Mettler, "The creation of the GI Bill of Rights of 1944: Melding social and participatory citizenship ideals." Journal of Policy History 17#4 (2005): 345-374.
- ↑ Glenn C. Altschuler and Stuart M. Blumin, The GI Bill: A New Deal for Veterans (2009), pp. 54–57.
- ↑ Altschuler and Blumin, The GI Bill (2009) p. 118
- ↑ Olson, 1973, and see also Bound and Turner 2002.
- ↑ Stanley, 2003
- ↑ Frydl, 2009
- ↑ Suzanne Mettler, Soldiers to citizens: The GI Bill and the making of the greatest generation (2005)
- ↑ ra Katznelson, When Affirmative Action Was White, W. W. Norton & Co., 2005, p. 140.
- ↑ DARITY, WILLIAM A., JR. From here to equality : reparations for Black Americans in the twenty-first century. [s.l.]: University of North Carolina Press, 2020. Dostupné online. ISBN 978-1-4696-5497-3. OCLC 1119767347
© MMXXIII Rich X Search. We shall prevail. All rights reserved. Rich X Search